Menu
Dle přílohy 1 Vyhlášky č. 8/2021 Sb.
Pokud chceme přiřadit jakožto původce námi vyprodukovaného odpadu tento odpad do Katalogu odpadů podle jeho druhu, postupujeme postupně. Nejdříve jasně určíme odvětví, obor nebo technologický proces, při kterém odpad vzniknul. Podle tohoto určení se vyhledá odpovídající skupina (1–20). Uvnitř určené skupiny pak dále podskupina, která blíže specifikuje původ odpadu. V dané podskupině vybereme poté takový odpad s katalogovým číslem, který maximálně vystihuje označení našeho odpadu. Primárně upřednostňujeme výběr ze skupin 01–12 a 17–20. Pokud v těchto skupinách nevybereme, dále vybíráme ze skupin 13, 14 a 15. Pokud ani zde nenalezneme vhodné určení, projdeme poslední skupinu č. 16. Pokud ani zde nakonec nevybereme, můžeme použít katalogové číslo končící dvojčíslím 99 ze skupiny odpadů vyhledané postupem uvedeným výše. Tento postup však doporučujeme konzultovat s příslušným úřadem. V případě, že se odpad skládá z několika jiných jasně identifikovaných složek, pro které známe jiná určení a katalogová čísla, má přednost přiřazení k takovému konkrétnímu odpadu, který je z hlediska škodlivých účinků na životní prostředí a člověka nejvíce zásadní a nebezpečný.
Pro účely vyhlášky 93/2016 Sb. o Katalogu odpadů a Katalogu odpadů samotného se rozumí užité pojmy následovně:
Těžkými kovy je v katalogu odpadů podle zákona míněna jakákoliv sloučenina antimonu, arsenu, kadmia, chromu s oxidačním číslem 6, mědi, olova, rtuti, niklu, selenu, telluru, thalia a cínu, včetně všech těchto látek v kovové formě či podobě, pokud jsou klasifikovány jako nebezpečné látky.
Nebezpečnou látkou je míněna látka klasifikovaná jako nebezpečná v důsledku splnění kritérií stanovených v částech 2 až 5 přílohy I přímo použitelného předpisu Evropské unie o klasifikaci, označování a balení látek a směsí č. 1272/2008.
Přechodnými kovy je míněna jakákoliv sloučenina skandia, vanadu, manganu, kobaltu, mědi, ytria, niobu, hafnia, wolframu, titanu, chromu, železa, niklu, zinku, zirkonia, molybdenu a tantalu, včetně všech těchto látek v kovové formě či podobě, pokud jsou klasifikovány jako nebezpečné látky.
Stabilizací je míněn proces či procesy, které mění nebezpečnost určitých složek daného odpadu, a tím také mění kategorii z „nebezpečný odpad“ (N) na kategorii „ostatní odpad“ (O).
Částečně stabilizované odpady jsou ty, které po stabilizačním procesu stále obsahují nebezpečné složky, jež nebyly zcela přeměněny ve složky, které nejsou klasifikovány jako nebezpečné a které by se v krátkém, středním nebo dlouhém časovém období mohly uvolňovat do životního prostředí.
Solidifikační procesy jsou ty, kterými se mění pouze fyzikální skupenství odpadu pomocí přísad beze změny chemických vlastností odpadu. K těmto procesům se užívá mísení odpadu s cementem, popílkem, vápnem nebo vápenným hydrátem.
Autovraky a odpady z autovraků se standardně zařazují do podskupiny 16 01. Provozovatel zařízení, které může sbírat autovraky, zařadí přijatý autovrak pod katalogové číslo 16 01 04* Autovraky. Dále po odstranění nebezpečných součástek a dílů a odčerpání provozních kapalin z autovraku může zpracovatel autovrak zařadit pod katalogové číslo 16 01 06 Autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí.
Komunálními odpady se rozumí odpady, které jsou primárně produkovány obyvatelstvem, čili občany obce. Odpady, které nevznikají při výrobní činnosti právnických osob, tedy firem, nebo osob oprávněných k podnikání. Tyto odpady zařazujeme do skupiny č. 20.
Separovaný odpad, který je oddělené sbírán a svážen (papír, plast, sklo), včetně jeho směsí se i v případě, že byl vytříděn z komunálního odpadu zařazuje do podskupiny 15 01.