Co je skládka odpadu a proč je až na konci řady
Skládka je zařízení, kde se odpad trvale ukládá do země. Zní to jednoduše a dlouho to tak i fungovalo. Česko skládkovalo víc než většina západní Evropy a důvod byl prostý: bylo to levné.
Zákon o odpadech, tedy zákon č. 541/2020 Sb., ale staví skládku až na úplný konec hierarchie nakládání s odpady. Nejdřív předcházení vzniku, pak opětovné použití, recyklace, energetické využití a teprve potom odstranění. A skládka je učebnicový příklad odstranění. Odpad tam prostě leží desítky let a nic se z něj nevrací.
Proto stát skládkování postupně prodražuje a od roku 2030 ho pro velkou část odpadu zakazuje. Obojí se dřív nebo později propíše do poplatků, které platíte obci.
Co na skládku smí a co ne
Na skládku smí jen odpad, pro který je technicky stavěná. Každá skupina skládek má jiné požadavky na složení odpadu, jeho nebezpečné vlastnosti a obsah škodlivých látek ve výluhu. Míchat nebo ředit odpad jen proto, aby se vešel do limitů? To zákon výslovně zakazuje.
Už dnes navíc nesmí na skládku některé věci, třeba výrobky s ukončenou životností s vysokou výhřevností nebo nebezpečné odpady, které umí zpracovat spalovny nebezpečného odpadu v Česku.
Nejčastěji na skládce končí směsný komunální odpad s kódem 20 03 01, tedy obsah černé popelnice. Druhým velkým proudem jsou zbytky z dotřiďovacích linek, které se vedou pod kódem 19 12 12. Zjednodušeně to, co zbude, když se z odpadu vybere všechno použitelné.
Kolik stojí uložení odpadu na skládku v roce 2026
Za každou tunu uloženou na skládku se platí poplatek za ukládání odpadů. Plátcem je podle § 112 provozovatel skládky, který poplatek vybere od toho, kdo odpad přiveze, a čtvrtletně ho odvádí. Správcem je Státní fond životního prostředí a výběr řeší celní úřad.
Sazby stanoví příloha č. 9 zákona a liší se podle druhu odpadu. Pro rok 2026 platí:
- využitelné odpady: 1 600 Kč za tunu
- zbytkové odpady: 600 Kč za tunu
- nebezpečné odpady: 2 000 Kč za tunu
- sanační odpady: 1 000 Kč za tunu
- vybrané technologické odpady: 45 Kč za tunu
Využitelnými odpady se myslí to, co od roku 2030 na skládku vůbec nesmí: výhřevné, biologicky nestabilní nebo recyklovatelné. Zbytkové jsou ty ostatní.
Pozor, tohle je jen zákonný poplatek. Provozovatel skládky si k němu účtuje vlastní cenu za uložení, takže výsledná částka za tunu vyjde vyšší.
Jak poplatek poroste do roku 2030
Sazby nejsou pevné. Zákon je rozepsal po letech dopředu, aby se obce i firmy stihly připravit:
- využitelné odpady: 1 700 Kč v roce 2027, 1 800 Kč v roce 2028 a 1 850 Kč od roku 2029
- zbytkové odpady: 600 Kč v roce 2027, 700 Kč v letech 2028 a 2029 a 800 Kč od roku 2030
- nebezpečné odpady zůstávají na 2 000 Kč
Pro srovnání, v roce 2021 činila sazba za využitelný odpad 800 Kč. Za pět let se tedy zdvojnásobila. A to ještě není konečná.
Výnos se dělí mezi stát a obec, na jejímž území skládka leží. U využitelných odpadů jde v roce 2026 obci 26 % a fondu 74 %. Podíl obce se postupně snižuje. Smysl je celkem jasný: skládka nemá být pro obec výdělečný byznys.
Třídicí sleva pro obce
Obce mají do roku 2029 výhodu. Podle § 157 mohou část svého komunálního odpadu uložit za sníženou sazbu 500 Kč za tunu místo plné sazby za využitelné odpady.
Má to ale háček. Sleva platí jen do limitu, který se počítá z počtu obyvatel podle přílohy č. 12. Limit na obyvatele každým rokem klesá:
- 2024: 0,17 t
- 2025: 0,16 t
- 2026: 0,15 t
- 2027: 0,14 t
- 2028: 0,13 t
- 2029: 0,12 t
Obec o tisíci obyvatelích tak může v roce 2026 uložit za sníženou sazbu 150 tun komunálního odpadu. Co přesáhne, zaplatí plnou sazbou 1 600 Kč za tunu.
A přesně odtud se bere tlak obcí na třídění. Každý pytel plastu nebo papíru, který skončí v černé popelnici, obci ukrajuje z limitu. A když obec limit přečerpá, rozdíl se obvykle promítne do poplatku za odpad pro občany. Jak se to dá obrátit ve svůj prospěch, ukazuje článek Jak správné třídění odpadu může ušetřit vaši peněženku.
Co se změní od roku 2030
Od 1. ledna 2030 nesmí provozovatel skládky podle § 40 odst. 1 přijmout odpad:
- jehož výhřevnost v sušině je vyšší než 6,5 MJ/kg
- který překračuje limit biologické stability AT4 podle přílohy č. 10
- který lze za současného stavu techniky účelně recyklovat
Prakticky to znamená, že běžný směsný komunální odpad na skládku nepůjde. Je prostě moc výhřevný. Musí se nejdřív dotřídit, spálit v zařízení na energetické využití nebo jinak upravit. Na skládku pak smí jen zbytky, které už nic dalšího nedají.
Zákon počítá se dvěma výjimkami. Krizová situace podle krizového zákona a technická odstávka zařízení, se kterým má původce odpadu uzavřenou smlouvu. Obě jsou dost úzké a spoléhat se na ně jako na trvalé řešení nedá.
Co z toho plyne pro vás
Ze skládky se v příštích letech stává nejdražší možnost, jak se odpadu zbavit. Pro domácnost z toho plynou tři praktické věci:
- Třiďte, co jde. Papír, plast, sklo, kovy a bioodpad nepatří do černé popelnice. Obci tím šetříte limit a sobě poplatek.
- Velký a problémový odpad vozte do sběrného dvora. Nábytek, elektro, suť nebo pneumatiky přijme sběrný dvůr, u stavebního odpadu pomůže návod kam patří stavební suť.
- Nevyhazujte odpad do přírody. Zakládání černé skládky může fyzickou osobu stát až milion korun. Víc v článku Černá skládka.
Kód konkrétního odpadu si můžete dohledat v katalogu odpadů. Podle kódu poznáte, jestli jde o ostatní, nebo nebezpečný odpad, a kam ho odevzdat.