Definice odpadu
Podle § 4 zákona o odpadech je odpadem každá movitá věc, které se osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Zákon dále upřesňuje, kdy se má za to, že jde o úmysl (věc není možné používat k původnímu účelu) a kdy jde o povinnost — mimo jiné tehdy, pokud věc vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem nebyla výroba nebo získání této věci, ale zároveň nejde o vedlejší produkt podle § 8 odst. 1.
Kdy jde o vedlejší produkt
Vedlejší produkt je věc, která při výrobním procesu vznikne jako "vedlejší" k hlavnímu výrobku, ale zákon o odpadech se na ni nevztahuje, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 8 odst. 1 — mimo jiné, že další využití věci je jisté, věc lze použít přímo bez další úpravy nad rámec běžné výrobní praxe, věc vzniká jako nedílná součást výrobního procesu, a jsou splněna kritéria pro jednotlivé materiály, pokud jsou stanovena prováděcím předpisem. Splnění těchto kritérií se ověřuje vzorkováním, zkoušením nebo jiným stanoveným způsobem, spolu s vypracovanou průvodní dokumentací.
Prakticky to znamená: pokud vaše výroba produkuje vedlejší materiál, který rovnou (bez dalšího zpracování jako odpad) prodáváte nebo používáte k jasně danému účelu a splňujete podmínky § 8, nejde o odpad a nevztahují se na něj evidenční ani ohlašovací povinnosti podle zákona o odpadech.
Proč rozdíl záleží
Pokud je věc odpadem, vztahují se na ni evidenční povinnost podle § 94, případně ohlašovací povinnost podle § 95, a nakládání s ní podléhá dalším omezením zákona o odpadech. Pokud splňuje podmínky vedlejšího produktu, tato pravidla se na ni nevztahují vůbec.
V pochybnostech rozhoduje krajský úřad
Pokud si nejste jistí, zda konkrétní věc je odpadem, nebo splňuje podmínky vedlejšího produktu, může o tom na žádost vlastníka věci nebo osoby s prokázaným právním zájmem, případně z moci úřední, rozhodnout krajský úřad.